Kapitola první: Porušení pátého přikázání

26. prosince 2009 v 12:30 | Shikamaru |  Naruto detektivka: Záhada temného vraha
Byl chmurný podzimní večer. Nad vesničkou se pomalu snášela tma. Ptáci už dávno nezpívali a většina žijících tvorů, včetně lidí, se chystala spát. Když nastalo takové ticho, že by šlo slyšet padnout hřebík na podlahu, ozvala se uprostřed lesa ohromná rána. Z lesa vzlétlo k obloze hejno ustrašených havranů, v domcích se rozsvítila světla. Všichni začali pátrat po onom hluku. Když se ale dobrou půl hodinu nic nedělo, obyvatelé usoudili, že si asi někdo hrál s výbušnými lístky. Světla zhasla, opět se rozhostilo ticho. V tom se ta rána ozvala znovu a ve stejném okamžiku se rozpoutal mohutný vichr.
Když se druhý den ráno obyvatelé vesničky vydali v lese hledat příčinu nočního pozdvižení, našli pouze vyvrácené stromy a mýtinu, nepochybně způsobenou výbuchem.
O mnoho mil dále se v poklidném tichém městečku Gadzuda objevila zahalená postava. Nebyla příliš vysoká a kulhavým krokem spěchala teď už vylidněným parkem. Chvíli co chvíli se otáčela za sebe a působila tak dojmem pronásledované osoby.
Tajemná postava došla na konec parku, rozhlédla se a rychle přešla přes silnici, která oddělovala obydlenou čtvrť od parku. V záři pouličních lamp se lehce blýskly brýle, které měla osoba nedbale narovnané pod kápí.
Rychlým kulhavým krokem se osoba vydala vstříc nejbližšímu domu. Byla už v půli cesty, když se za ní ozvalo chladné a protahované:
,,Taaak....Tady ses mi schoval!" Zahalená postava se ani neotočila, aby se na nově příchozího neznámého podívala. Začala utíkat, jak to jen šlo. Místo ke svému původnímu cíli však zabočila úzkou uličkou vedoucí ke zdejšímu kostelu. Pronásledovaný za sebou neslyšel žádné kroky, a tak se zastavil u dveří kostela, opřel se o ně zády a hluboce oddychoval. Jak ho proboha dokázal najít i potom, co použil své nejlepší maskovací techniky v té vesnici? Popadl kliku, rychle vklouzl do kostela a zavřel.
Kostel byl ponořený do tmy, jen místy poblikovaly u stěn dohasínající svíčky. Největší shluk svíček byl úplně vzadu kostela. Osoba se tam pomalu vydala a neustále se rozhlížela kolem. Míjela staré lavice, vosk kapající na zem až konečně přišla k oltáři, kde se nacházelo nejvíce svící.
Muž popadl jednu svíci s nejdelším knotem a nejvíce vosku a vydal se hledat místo k úkrytu. Obcházel stěnu kostela, když před sebou uviděl jakousi tmavou boudu. Přistoupil blíž a rozeznal tak zpovědnici. Ideální úkryt, pomyslel si a vlezl dovnitř. Koukal před sebe a snažil se nemyslet na bolest, která jím procházela. Noha se mu neléčila a do toho je tu ve městě i ten parchant. Zítra ráno musí jít za tou osobou, vše jí říct. Z jeho hloubání ho vyrušilo zapraskání dohořívající svíčky. Nakonec zhasla úplně a ve zpovědnici už nebylo světlo vůbec. Muž zamžoural očima skrze mřížku, obvykle dělící kněze od zpovídajícího se člověka. Zdálo se mu, že viděl jakési záblesky. Sundal si brýle, očistil je kusem látky z jeho oblečení a znovu je nasadil. Tentokrát se podíval, co nejblíž to šlo a jeho výraz zkameněl hrůzou. Díval se do očí podlitých krví, ze kterých bylo jasně možno vyčíst nenávist a opovržení.
,,Odpusťte otče, zhřeším!!! Tedy říká se to tak ne, Kabuto?" Byl to opět ten stejný chladný hlas. Kabuto se prudce zvedl, zdravou nohou vykopl dvířka zpovědnice a chystal se utéct. To už ale před ním stála vysoká mužská postava.
,,Ale no tak, Kabuto...Snad si se mnou nebudeš hrát na honěnou? Ostatně, nemyslím, že tvá noha vydrží jěště jeden rychlý běh. To zranění se nevyléčí, ale to ty moc dobře víš, nemám pravdu?" Onen neznámý samozřejmě pravdu měl. Kabuto už propadal panice,hleděl na onoho nezvaného hosta vystrašeným pohledem a věděl, že je blízko smrti, ale stále tu byla možnost. Neznámý se začal smát pohrdavým ďábelským smíchem. V tu chvíli Kabuto sáhl do kapsy, nahmatal kunai a vyrazil přimo proti nepříteli. Protivník byl však rychlejší. Uchopil Kabuta za napřaženou paži a s odporným křupnutím v kosti ji zlomil. Pak se začal smát ještě více.
Kabuto kunai upustil a zmítal se vkřečích. Ale ne nadarmo přeci sloužil Orochimarovi -sama. Znal přeci lékařské techniky. Okamžitě natáhl pravou ruku a chystal si vyléčit zlomeninu. Věděl, že má jen chvilku času.
Neznámý shlížel na na zemi svíjejícího se Kabuta, pevně si držící svou ruku. A najednou mu to došlo. Zpod pláště vytáhl úzký meč a jen, co Kabutovi došlo, že ten meč viděl v ruce dřímat mladého, černovlasého chlapce, kterého Orochimaru tolik chtěl jako svou schránku a nakonec jim byl zabit, rozmáchl se jím útočník proti Kabutovi. Kostelem se roznesl bolestný výkřik, mnohem silnější, než když mu zlomil paži. Kabuto ležel na zemi a přímo před ním ležely jeho vlastní paže. Kabuto byl bledý jako sníh a chvíli co chvíli ztrácel vědomí.
,,Tak ty ses chtěl uzdravit, co, ty špíno?! Tos ale snad ani nemohl myslet vážně...."Onen muž byl zaskočen tím, že mu to jde tak hladce, ale na druhou stranu ho přeci zranil už ve vesnici. Kdyby tam ti čumilové nepřišli, byl by ho zabil už tam.
,,Ta zdravá ruka se mi bude hodit, Kabuto. Alesppoň v něčem jsi byl ku pro spěchu. " Sehnul se a popadl nezlomenou paži. Použil zmrazovací techniku a uložil ji do kabely, kterou měl přehozenou přes rameno.
,,A ještě než zemřeš, mohl bych si od tebe vzít trochu chakry, nemyslíš?" Muž se sehnul ke Kabutovi, který byl už na prahu smrti, a zvolal:,,Chakra Kyunin no Jutsu!"
Asi minutu vysával Kabutovi chakru, když přímo z Kabutových úst začala na podlahu kostela vylézat odporná postava. Měla dlouhé černé vlasy, štěrbiny místo očních panenek a dlouhý jazyk, nepodobný žádnému jazyku lidí. Celou svou postavou působil jako had. Neznámého útočníka zprvu tento hadí muž polekal. Pak ale znovu spustil svůj ďábelský smích.
,,Chakra klesla na nízkou úroveň a podívejme, kdo přišel. Orochimaru, ty prostě nechcípneš, co?" Hadí muž, Orochimaru, tehdejší člen Akatsuki se oblízl svým nechutným jazykem.
,,Jestli znáš mé jméno, pak mi řekni svoje, " vyzvídal Orochimaru.
,,Zrovna tobě ho budu říkat, ty jedna sketo!" a neznámý začal šátrat v plášti.
,,Tvá drzost je nesnesitelná, ale ještě tě mohu ušetřit. Řekni, kdo jsi a nechám tě žít."
,,Já ti to neřekl, Orochimaru?" Orochimaru tázavě vzhlédl před sebe, ,,Já jsem ten, kdo rozhoduje o životě a ty jednoduše nejsi na seznamu přeživších!" A vyřítil se na Orochimara s velkým mečem obtočeným obvazy.
,,To je Kisameho Samehada - takže mám tu čest s Hoshigakim? "
,,Ne, to tedy nemáš - ten už je totiž dávno mrtvý. Já jsem někdo mnohem silnější." Samehada prosvištěla vzduchem, zbavila se obvazů, změnila se a tam, kde před chvíli stál Orochimaru, spadlo na zem jeho tělo.
,,Říkal jsem už, že jsi dost nechutnej šmejd, Orochimaru?" zadíval se do kouta. Tam ležela na koberci Orochimarova hlava. Když se vrátil zpět ke Kabutovi, udivilo ho, že ještě žije.
,,Víš Kabuto, klidně jsi mohl žít. Ale zradit mě jsem ti nedoporučoval." Uchopil Kabutovu hlavu a prudce jí otočil na stranu. Ozvalo se zapraskání a Kabutovy oči, které do té chvíle ještě zmateně těkaly ze strany na stranu, vyhasly.
,,Naivní blázne......" Vstal, kopnul do Kabutova těla a odešel.
Když druhý den ráno přišel do kostela farář na obvyklou mši, našel na podlaze ležícího mrtvého muže s useknutými pažemi, ale pouze jednou uťatou paží v blízkosti. Přivolaná policie nechala případ prošetřit a také kontaktovali jednu kunoichi v městečku. Identita mrtvého byla záhadou.
Pokud si toto městečko nevědělo s touto vraždou rady, pak je to tím, že jediný svědek, který by mohl něco říct, byl bez hlavy a po útoku Samehady se jeho tělo téměř okamžitě po útoku proměnilo v prach.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama